Že hudební festival Pražské jaro začíná vždy 12. května, v den úmrtí Bedřicha Smetany, jsme se učívali ve škole. Abychom ale navštívili některý z jeho koncertů, se mnohým z nás bohužel dosud nepodařilo. Snahou sdružení JUKRA je umožnit zájemcům díky finančním prostředkům získaných pro realizaci projektu „Staří mladí nebo mladí staří?“ z agentury Mládež (EU) a Nadace O2 navštívit kulturní, společenské, sportovní události. Akce tedy většinou cenově náročnější a tudíž pro mnohé nedostupné. Jako vyznavači kvalitní hudby bez rozdílu žánru jsme si nemohli nechat ujít v tisku dlouho avízovaný koncert 66. ročníku mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro. Organizátoři připravili k 100. výročí úmrtí hudebního skladatele Gustava Mahlera slavnostní galakoncert s provedením monumentální Symfonie č. 8, nazývanou také symfonií „tisíců“. Přízvisko získala podle způsobu svého provedení, kdy při mnichovské premiéře v roce 1910 bylo na scéně 1005 hudebníků a zpěváků. Poprvé v historii Pražského jara byl směřován koncert pro monstrózní provedení do multifunkční pražské O2 arény, kdy 18. května 2011, přesně v den výročí skladatelovy smrti, vystoupilo ve srovnání s premiérou pouhých 485 účinkujících. Na projektu pod vedením vynikajícího německého dirigenta Christopha Eschenbacha se podíleli dva orchestry, šest sborů a osm sólistů - Česká filharmonie, Orchestr Severoněmeckého rozhlasu z Hamburku, Knabenchor Hannover, Pražský filharmonický sbor, Kühnův smíšený sbor, Šlesvicko-holštýnský festivalový sbor Lübeck, Sbor Severoněmeckého rozhlasu a Český chlapecký sbor Boni pueri. Pro sólové party byli osloveni mimo jiné Simona Houda - Šaturová, Michaela Kauneová Petra Langová, Michael Nagy či John Relyea. Koncert v pražské O2 aréně shlédlo 4 500 diváků, v Hamburku a Hannoveru, kam se celý kolos vydal v zápětí zvláštním vlakem, pak ještě dalších třináct tisíc.

Pro vysvětlenou, proč stálo za to využít možnost a nasát atmosféru koncertu. Mahler, ve své době mnohdy nepochopen, označil tehdy své dílo za svoje největší a nadpozemské, sám tvrdil: „Můj čas přijde“.  Zkomponoval symfonii, kde hlavním nástrojem se stal lidský hlas.  Aniž by posluchač porozuměl slovům, z hudby vycítí neuvěřitelný duchovní a emotivní rozměr. Dílo založil na textech, které dělí od sebe deset století. V první části zvolil skladatel latinský svatodušní hymnus Veni creator spiritus a pro druhou závěrečnou scénu Goethova Fausta. Filozofický text zobrazující cestu Faustovy duše, zachráněné vykoupením láskou z Mefistofelových spárů, při jejím závěrečném vystoupení na nebesa. 

Jsme rádi, že zájemci a vyznavači této hudby využili naší nabídky a s námi tento ojedinělý koncert navštívili.

Jen pro zajímavost. Pro návštěvu koncertu se rozhodla i žena, která měla nepřímo tak trochu s osobou Johanna Wolfganga von Goetha, resp. jeho milenkou Ulrike von Lewetzow, co dočinění. K příležitosti výstavy „Sláva barokní Čechie“ zrestaurovala akademická malířka Marie Karenová (mj. učitelka ZUŠ Králíky) její šaty. A pokud je budete chtít vidět na vlastní oči, pak nezapomeňte na svých cestách navštívit muzeum v Chebu.   

Za občanské sdružení JUKRA

Mgr. Alena Krabcová

Fotografie z koncertu

Extra O2  - Mahlerovský triumph v O2 aréně

Extra O2 - Mahlerova Osmá v O2 areně